Nejčastější dotazy
Vybudování kvalitní optické sítě včetně ochranných prvků, která zaručuje splnění kvalitativních a kvantitativních parametrů sítí nové generace, nově také sítí s velmi vysokou kapacitou (tzv. VHCN), by mělo být zájmem obce. Řešení záleží vždy na posouzení místní situace a dalších faktorů. Není stanovena obecná povinnost vyhovět žádosti o pokládku, resp. žádosti o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení služebnosti nebo jiné smlouvy ve smyslu § 104 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích. Je však třeba vést v patrnosti, že veřejná komunikační síť je budována ve veřejném zájmu. Odmítnutý žadatel tedy může podat návrh na vyvlastnění příslušné služebnosti. Jako vhodné řešení se proto jeví spolu s odmítnutím návrhu na uzavření smlouvy odkázat na možnost využití stávající fyzické infrastruktury (je-li taková vhodná k využití v obci postavena) a na množnost využít institut přístupu k fyzické infrastruktuře dle § 4 a násl. zákona č. 194/2017 Sb. Půjde pak o skutečnost, která musí být v případném vyvlastňovacím řízení, kde se hodnotí převaha veřejného zájmu nad soukromým, zvažována.
Veřejná komunikační síť je sítí elektronických komunikací, která slouží zcela nebo převážně k poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Síť elektronických komunikací je přitom v § 2 písm. h) zákona o elektronických komunikacích definována jako přenosové systémy, popřípadě spojovací nebo směrovací zařízení a jiné prostředky, včetně prvků sítě, které nejsou aktivní a které umožňují přenos signálů po vedení. Pojmu prvek sítě, který není aktivní je přitom třeba rozumět tak, že jde o nenasvícený optický kabel. Samotná HDPE trubka položená do pozemku tedy nenaplňuje zákonnou definici, a proto ji samu o osobě za součást veřejné komunikační sítě považovat nelze, ledaže by byla umístěna na základě územního rozhodnutí o umístění stavby veřejné komunikační sítě jako její neaktivní prvek.
Vedle postupů zmíněných výše se jako vhodné řešení jeví doporučit žadatelům (za předpokladu, že předmětné sítě elektronických komunikací jsou navrhovány v podobné trase), aby využili možnost přípolože podle liniového zákona. K takovému postupu však nelze žadatele nutit. Pro úplnost je třeba dodat, že pokud není souběh žádostí z pohledu obce problémem, nic nebrání tomu, aby každému ze žadatelů byla zřízena samostatná služebnost.
Umožnit koordinaci stavebních prací ve smyslu § 10 zákona č. 194/2017 Sb. je povinností povinné osoby pouze tam, kde jsou stavební práce, s nimiž má být koordinováno, financovány zcela nebo z části z veřejných prostředků. Tam kde je tato podmínka splněna (tzn. umisťovaná síť elektronických komunikací je financována z veřejných prostředků), je koordinace možná. Jelikož cílem koordinace stavebních prací je snížení nákladů na budování sítí vysokorychlostního internetu, lze vyjádřit názor, že v řadě případů bude koordinace stavebních prací vhodným řešením. Zároveň je však třeba podotknout, že koordinaci stavebních prací není oprávněná osoba povinna využít.
Obec může být povinnou osobou především z pozice provozovatele nebo vlastníka fyzické infrastruktury, investora stavby financované zcela nebo z části z veřejných prostředků. Povinnou osobou je obec i v případě, že je provozovatelem veřejné komunikační sítě a taktéž v důsledku své role povinného orgánu.
Je-li obec povinnou osobou, její postavení se nijak neliší od postavení jiných povinných osob (zákon č. 194/2017 Sb. nerozlišuje žádné kategorie povinných osob). Je tedy za zákonem stanovených podmínek povinna umožnit přístup k fyzické infrastruktuře nebo fyzické infrastruktuře uvnitř budovy, poskytnout soubor minimálních údajů o fyzické infrastruktuře nebo umožnit koordinaci stavebních prací financovaných zcel anebo z části z veřejných prostředků, popř. poskytnout informace o těchto pracích.
Počet provozovatelů veřejné sítě elektronických komunikací (dále jen „provozovatel“ nebo provozovatelé“) v domě není nijak omezen. Klíčové však je, že § 104 odst. 2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích sice dává provozovatelům právo zřídit na cizí stavbě nebo v ní vnitřní komunikační vedení, za účelem realizace tohoto oprávnění však musí získat písemný souhlas vlastníka (není nezbytně nutná smlouva o smlouvě budoucí o zřízení služebnosti). V případě, že vlastník souhlas odepře, nemůže provozovatel stavbu využít. Jeho další postup v této věci nelze předjímat. Obecně lze však předpokládat, že se na vlastníka obrátí znovu tentokrát již přímo s návrhem na uzavření smlouvy budoucí o zřízení věcného břemene (tento krok může provozovatel ostatně učinit již jako první, nemusí nutně nejdříve žádat pouze o souhlas). Odmítnutí návrhu na uzavření smlouvy pak dává provozovateli možnost obrátit se v této věci na příslušný vyvlastňovací úřad. Do jeho rozhodnutí nemůže provozovatel stavbu využít.
Jak se uvádí výše, není vlastník budovy povinen automaticky vyhovět žádosti každého provozovatele. Poněkud odlišná situace však vzniká v okamžiku, kdy uživatel domu, bytu nebo nebytového prostoru využije tzv. práva na operátora podle § 104 odst. 16 písm. b) zákona o elektronických komunikacích a sám požádá o zřízení vnitřního komunikačního vedení sítě elektronických komunikací. Této žádosti je dle citovaného ustanovení vlastník domu, bytu nebo nebytového prostoru je povinen vyhovět a umožnit uživateli předmětného domu, bytu nebo nebytového prostoru zřízení vnitřního komunikačního vedení veřejné komunikační sítě včetně rozvaděče a koncového bodu sítě. V případě že dojde mezi vlastníkem a uživatelem ke sporu o rozsahu uvedené povinnosti, rozhodne na návrh jedné ze stran sporu příslušný stavební úřad v součinnosti s ČTÚ.
V případě, kdy by za účelem budování vysokorychlostní sítě elektronických komunikací žádal provozovatel přístup k fyzické infrastruktuře uvnitř budovy, tzn. nově by chtěl instalovat především aktivní prvky sítě, se uplatní následující pravidla zakotvená v zákoně č. 194/2017 Sb.:
Oprávněná osoba má právo ukončit svou vysokorychlostní síť elektronických komunikací v prostorách koncového uživatele, pokud
- infrastruktura uvnitř budovy umožňující připojení o rychlosti nejméně 30 Mb/s neexistuje
- a pokud s tím koncový uživatel souhlasí.
Jsou-li splněna dvě shora uvedená pravidla, má oprávněná osoba právo na přístup ke stávající fyzické infrastruktuře uvnitř budovy nebo k přístupovému bodu budovy, a to za předpokladu že při zavádění nové vysokorychlostní sítě elektronických komunikací uvnitř budovy je technicky nemožné nebo ekonomicky neefektivní vybudování nové fyzické infrastruktury uvnitř budovy.
Přípolož ve smyslu § 1 odst. 12 zákona o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury nevyžaduje podle § 2i odst. 3 téhož předpisu povolení stavebního úřadu, ani závazné stanovisko nebo rozhodnutí orgánu státní památkové péče, a to za předpokladu, že ochranné pásmo přípolože nepřekročí hranici ochranného pásma stavby, v jehož prostoru se přípolož přikládá a že stavebník přípolože a stavebník stavby, ke které se přípolož přikládá, uzavřeli dohodu o přípoloži, v níž sjednali svá práva a povinnosti při provádění stavby a následném provozování obou staveb a určili jejich vzájemnou polohu.
Cenu za zřízení služebnosti je možné určit v zásadě libovolně, například na základě tzv. oceňovací vyhlášky (vyhl. č. 441/2013 Sb). Nejvhodnějším řešením je ale určení ceny na základě znaleckého posudku. Je však třeba upozornit, že podle § 104 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích, je maximální výše jednorázové náhrady za zřízení služebnosti omezena, a to cenou stanovenou podle předpisu upravujícího oceňování majetku (tím je právě oceňovací vyhláška).
Sítí s velmi vysokou kapacitou se dle čl. 2 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace, rozumí „síť elektronických komunikací, která zcela sestává z optických prvků přinejmenším do rozvodného bodu v obslužném místě, nebo síť elektronických komunikací, která je schopna za obvyklých podmínek v době špičky dosahovat podobné výkonnosti, pokud jde o dostupnou šířku pásma pro downlink a uplink, odolnost, parametry související s chybovostí a latenci včetně kolísání těchto parametrů. Výkonnost sítě lze považovat za podobnou bez ohledu na to, zda se vnímání ze strany koncového uživatele liší kvůli odlišným vlastnostem vyplývajícím z podstaty média, kterým je síť nakonec spojena s koncovým bodem sítě.“
Vysokorychlostní síť ve smyslu zákona č. 194/2017 Sb. je vymezena pouze rychlostí, nikoliv použitou technologií. O vysokorychlostní síť jde, pokud umožňuje poskytovat služby připojení o rychlosti nejméně 30 Mb/s.
Povinnost vlastníka technické infrastruktury (kam spadají i elektronické komunikace) bezplatně každému na jeho žádost sdělit údaje o podmínkách napojení, o ochranných a bezpečnostních pásmech této infrastruktury a o základních podmínkách provádění činnosti v nich, jak je stanovena v § 168 stavebního zákona a dále konkretizována v § 181 téhož předpisu. Náležitosti žádosti stanoví § 180 stavebního zákona. Porušení této povinnosti je přestupkem podle stavebního zákona, k jehož projednání je příslušný stavební úřad.
Výše popsané bezplatné vyjádření k existenci sítí je však nutné rozlišovat od fyzického vytyčení vedení sítě EK, které může být poskytováno za úplatu a probíhá přímo na dotčeném pozemku.
K žádosti o povolení záměru veřejné komunikační sítě není nutné dokládat souhlas vlastníků nemovitostí, na kterých se stavba umisťuje. Důvodem je, že, dle § 7 odst. 2 zákona o elektronických komunikacích se veřejná komunikační síť zřizuje vždy ve veřejném zájmu, a právo k těmto stavbám je proto podle § 104 odst. 4 zákona o elektronických komunikacích možné získat vyvlastněním. Podle § 187 odst. 5 stavebního zákona se v rámci řízení o povolení záměru nemusí dokládat souhlas vlastníka těch nemovitých věcí dotčených stavbou elektronických komunikací, pro které je v zákoně stanoven účel vyvlastnění.
Je však důležité poznamenat, že toto osvobození od povinnosti dokládat souhlas vlastníka nemovitosti neznamená, že stavbu realizovat bez jakéhokoliv souhlasu. Podle § 104 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích platí, že podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť je povinen s vlastníkem dotčené nemovité věci uzavřít písemnou smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení služebnosti k části dotčené nemovitosti za jednorázovou náhradu a po ukončení výstavby a zaměření polohy vedení smlouvu o zřízení služebnosti ke skutečně dotčené části nemovité věci. Na návrh podnikatele zajišťujícího veřejnou komunikační síť je možno s vlastníkem dotčené nemovitosti uzavřít i jinou písemnou smlouvu. Teprve v případě, že k uzavření smlouvy nedojde, může se v souladu s § 104 odst. 4 zákona o elektronických komunikacích podnikatel obrátit na vyvlastňovací úřad.
Podle § 184 odst. 2 písm. f) stavebního zákona, je součástí žádosti o povolení záměru vyjádření vlastníků veřejné dopravní nebo technické infrastruktury (kam patří i sítě elektronických komunikací) uvedených v digitální technické mapě. Náležitosti žádosti stanoví § 180 stavebního zákona.
Uvedené koresponduje s povinností vlastníka technické infrastruktury bezplatně každému na jeho žádost sdělit údaje o podmínkách napojení, o ochranných a bezpečnostních pásmech této infrastruktury a o základních podmínkách provádění činnosti v nich, jak je stanovena v § 168 stavebního zákona a dále konkretizována v § 181 téhož předpisu. Naposled citované ustanovení určuje rovněž lhůtu pro splnění této povinnosti, a to 30 dnů (nebo, ve zvlášť složitých případech, 60 dnů) ode dne doručení úplné žádosti.
Porušení povinnosti vlastníka technické infrastruktury je přestupkem podle stavebního zákona, k jehož projednání je příslušný stavební úřad.
Výše popsané bezplatné vyjádření k existenci sítí je však nutné rozlišovat od fyzického vytyčení vedení sítě EK, které může být poskytováno za úplatu a probíhá přímo na dotčeném pozemku.
Jde-li o sloup bývalé telefonní (tzv. pevné) linky a související kabeláž, bude nejvhodnější se s žádostí o informace ohledně odstranění obrátit na společnost CETIN a.s. Jde o společnost, která se postupně transformovala z historických provozovatelů telekomunikačních sítí (SPT Telecom, Český Telecom, a.s. apod.) a která je v současnosti pravděpodobným vlastníkem historických vedení veřejné komunikační sítě. Informaci o vlastníkovi sloupu (coby podpůrného prvku dřívějšího nadzemního vedení veřejné komunikační sítě) by mělo být možné zjistit rovněž z Digitálně technických map krajů.