Co je to DSA?

Nařízení (EU) 2022/2065 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách) – zkráceně nařízení DSA – je komplexní právní předpis, který zavádí v celé Evropské unii jednotná pravidla pro poskytovatele online zprostředkovatelských služeb s cílem vytvořit bezpečné, předvídatelné a důvěryhodné online prostředí. Tohoto cíle dosahuje především nastavením nových povinností pro poskytovatele služeb včetně pravidel odpovědnosti za obsah. Uživatelům služeb DSA naopak přiznává nová práva, díky kterým mají větší kontrolu nad poskytovanými službami. Důležitým prvkem je také zavedení mechanismu přeshraničního vymáhání povinností a spolupráce příslušných orgánů napříč EU. Vědecká komunita dále díky nařízení DSA získala přístup k datům velmi velkých online platforem a internetových vyhledávačů za účelem zkoumání systémových rizik.

Plné účinnosti nařízení DSA nabylo 17. února 2024. Do českého právního řádu bude tento předpis implementován prostřednictvím návrhu zákona o digitální ekonomice, který se nyní nachází v legislativním procesu.

Hlavní cíle nařízení DSA:

Posílení práv uživatelů služeb,
Podpora transparentnosti,
Regulace velkých online platforem,
Opatření proti nelegálnímu obsahu a systémovým rizikům,
Zapojení občanské společnosti.

Nařízení DSA se vztahuje na všechny poskytovatele online zprostředkovatelských služeb, kteří nabízí své služby uživatelům v EU. Patří mezi ně např. poskytovatelé připojení k internetu, cachovací služby, internetová tržiště, sociální sítě, cloudová úložiště, online platformy, webový hosting či internetové vyhledávače.

Jedním záměrů nařízení DSA je podpora konkurenceschopnosti menších evropských podniků, malé a mikro podniky jsou proto z dodržování většiny povinností vyňaty. Naopak nejvíce povinností dopadá na poskytovatele velmi velkých online platforem a internetových vyhledávačů. Za porušení povinností poskytovatelům hrozí pokuta až do výše 6 % celosvětového obratu.

Nezákonný obsah

Nezákonný obsah není nařízením DSA definován. Co je nezákonné, musí stanovit unijní či národní právní předpisy. Nařízení DSA se řídí jednoduchým pravidlem – co je nezákonné offline, má být nezákonné i online. Nezákonnost obsahu budou, pokud se o ní dozvědí, posuzovat a vyhodnocovat sami poskytovatelé hostingových služeb. S případnými spory o charakter obsahu se strany mohou obrátit na soud nebo specializovaný subjekt mimosoudního řešení sporů.

Opatření proti nezákonnému obsahu může poskytovateli uložit také veřejný orgán, pokud k tomu má pravomoc na základě zvláštního zákona (ČTÚ takovou pravomoc nemá).

Z hlediska soukromoprávní odpovědnosti za nelegální obsah nařízení DSA pouze modifikuje dosavadní pravidla stanovená e-commerce směrnicí. Nadále tedy platí, že poskytovatel není odpovědný za nezákonný obsah, o kterém nemá konkrétní povědomost. Nařízení DSA nově doplňuje, že pokud uživatel poskytovateli hostingu nahlásí nezákonný obsah, nemůže se tento dále hájit, že o něm nevěděl. Jestliže poskytovatel ani po nahlášení nezákonného obsahu nekoná, stává se spoluodpovědným za daný obsah a každý dotčený příjemce služby po něm může požadovat náhradu škody.

Systémová rizika

Vedle nezákonného obsahu DSA rozlišuje kategorii tzv. systémových rizik, která jsou spojena výlučně s fungováním velmi velkých online platforem a internetových vyhledávačů. Tyto platformy mají povinnost průběžně analyzovat výskyt systémových rizik spojených s poskytováním jejich služeb. Systémová rizika zahrnují např. nepříznivé dopady na základní lidská práva, občanský diskurz, volební procesy či veřejnou bezpečnost. Smyslem pravidel je, aby online platformy negativní společenské jevy v online prostoru nepřiživovaly např. za účelem zvýšení dosahu příspěvků, nýbrž utlumovaly. Dostatečnost těchto opatření bude posuzovat Evropská komise.

ČTÚ může aktuálně vykonávat pouze ty kompetence podle nařízení DSA, kterými nezasáhne do práv a povinností subjektů, neboť příslušný adaptační zákon je stále v legislativním procesu.